Velikonoční lidové zvyky Mělnicka a Podřipska

Přichází k nám poslední týden před Velikonoci, pašijový týden, podle zpěvů nazvaný.
K němu se váže mnoho lidových zvyklostí a tradic. Kraj od kraje, ves od vsi, ba i den ode dne se různily. Pojďme si některé z nich připomenout, tak jak o nich mělnické muzejnice vyprávěly našim dětem při jednom z nejoblíbenějších programů, Velikonočních dávnohrátkách.

A začneme šestou postní nedělí, Květnou. Dříve se v ten den světily kočičky (ratolesti jívy). Lidé věřili, že je ochrání proti pohromám na poli, v chlévě a stavení a nemocem (po polknutí). Svěcená ratolest dle pověry vyháněla blechy, hmyz a jiné škůdce. V ten čas se nepeklo, aby se „nezapekly“ květy stromů. Na Podřipsku se naopak dělávaly svitky z kynutého těsta v podobě figur, či ptáčků.

O Modrém pondělí a Šedivém úterý (jak je dnes lidé nazývají) se uklízelo, cídilo, aby stavení bylo čisté. Někde se i bílilo vápnem. V úterý se měli vymést pavučiny ze všech koutů.

Středě se říkávalo škaredá, nebo sazometná, neboť se vymetaly saze z komína kosinkou. Leckde se v ten den dělávala pučálka, jídlo z napučeného, osmaženého hrášku (recept sdílíme). Chlapci se těšívali na honění Jidáše. Když kostelník poslední svíci v kostele zhasnul, s výskotem vyběhli ven, jeden z nich se za Jidáše prohlásil a ostatní jej s klapotem proháněli po vsi. Nitě v tyto dny upředené prý chránily před utonutím a pohromami.

O Zelený čtvrtek se drželo mnoho zvyklostí. Do dnešních dnů se udržuje obchůzka chlapců s vrčáky, trakaři a klapačkami. Nahradili tak utichlé zvony vždy ráno, v poledne a navečer a za službu si o Bílou sobotu vybrali odměnu převážně v podobě nebarvených vajec. Dobré zdraví lidem a dobytku mělo zajistit pojídání krajíčku chleba s medem. Zacinkání penězi v kapse s posledním zazvoněním přinášelo bohatství a zametení novým koštětem mělo prý zajistit ochranu před bleskem. Avšak pozor, nesměly se vymést uhlíky z domu, aby se dobře vylíhla kuřata.

Do jídelníčku dnes zařaďte něco zeleného - nejlépe jarní byliny (kopřivy, petrželku či medvědí česnek…)

O Velký pátek se rozhostil klid. Před východem slunce se lidé omývali v ledové tekoucí vodě, aby si zajistili dobré zdraví. Nesmělo se hýbat zemí, ustaly polní práce. Avšak často hospodyně alespoň jednu bramboru zasázely, aby se jich dost urodilo. Ač panoval přísný půst, někde se pekly postní jidáše. Nikdo v ten čas nikomu nic nepůjčil, neboť by dle pověry přivolal neštěstí. Řada úkonů v ten den praktikovaných měla zajistit i ochranu dobytka. Vodou nabranou před rozedněním se omývaly nohy a vemena, aby neztvrdly, klisny voděné po hnoji měly obtěžkat. A k lidu prý promlouvalo i železo. Pokud člověk bolavou nohou na železo při vstávání stoupl, zahojila se.

Na Bílou sobotu končil čtyřicetidenní půst a rozezněly se opět zvony. Kdo je slyšel, hned zdvihl něco těžkého, aby ho neopouštěla síla. Chlapci s říkáním po řehtání chodili vybírat syrová vejce a drobné penízky. Před kostelem se pálily Jidáše, ohníčky, a ohořela dřívka z nich sloužila za ochranu pole a domů. Hospodyně s rukama od těsta pomazávala stromy, aby kvetly a daly úrodu.

V neděli, o Boží hod velikonoční se chodily pokrmy světit. Svěcená vejce se společně pojídala. A na Podřipsku teprve chodila mladá děvčata s lítem, zeleným opentleným smrčkem, a přivolávala jaro. A všichni se připravovali na druhý den, na pomlázku.

A nakonec dvě veselé hodovačky  z Mělnicka.

„Hody, hody doprovody, dejte vece malovaný,

dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný.

Za kamny v koutku na zeleným proutku,

proutek se otočil, korbel piva natočil.

Páni, páni pijte, jen se neopijte,

až já půjdu za mládence, přinesu vám čtyři věnce

a jednoho berana se zlatýma rohama, toho sníme do rána.

Až já půjdu do Prahy, přinesu vám tolary,

až já půjdu do Brna, přinesu vám berana.

Až já půjdu do vsi, přinesu vám ovci,

až já půjdu na Chloumek, přinesu vám bochánek.

Až já půjdu doBorku, přinesu vám tobolku,

až já půjdu do Rousovic, přinesu vám toho nejvíc.“

„Pod Mělníkem, nad Mělníkem, pasou se tam berani,

jeden vláčí, druhý oře, třetí jede do Prahy.“

Připojte se také k naší výzvě #krasliceproradost na muzejním facebooku či instagramu. Potěšíte nás, když se s námi podělíte o fotografie svých kraslic, ať už zdobených starou voskovou technikou nebo jakoukoliv jinou. Fantazii se meze nekladou, jde o radost z tvoření!
To proto, že se letos nemůžeme sejít na Velikonočním jarmarku, tak se pojďte potkat alespoň takto on-line při velikonočním tvoření! V sobotu 4. 4. se totiž měl konat již 14. ročník jarmarku...