České lidové svátky - online - SV. CECILIE A SV. KATEŘINA

Řekla Káča (Kateřina 25. 11.) Barce (Barbora 4. 12.): „Nechme toho tance, aneb advent je za dveřmi." 

Posledními listopadovými svátky před začátkem adventu, které se dnes již téměř neslaví, byly Cecilská (22. listopadu) a Kateřinská (25. listopadu) zábava.
Na den sv. Cecilie se konávala výroční shromáždění různých literárních, pěveckých a hudebních spolků. K večeru po ukončení jednání se jejich členové scházívali v místní hospodě, kde byla zahájena taneční zábava. Po sv. Cecilii již totiž brzy začínala adventní postní doba, v níž byly tanec, zpěv a veselí zakázány. Proto si chtěli lidé ještě naposledy pořádně užít. Nebyla to muzika slavnostní, nechodilo se na ni ve svátečním oblečení, přesto si svou bouřlivostí nezadala s muzikami konanými o pouti, obžínkách či o posvícení.

S postupným zánikem muzikantských spolků se na tuto patronku pozapomnělo a zábava na rozloučenou před adventem a Vánocemi se přenesla na svátek sv. Kateřiny o tři dny později. Během většiny kateřinských zábav platilo tzv. „ženské právo“, kdy ženy mužům „oplácely“ posvícení – samy si vybíraly tanečníky (muži a mládenci seděli u kamen, na lavicích podle stěn, stáli před okny a ženy a děvčata na ně kývaly, aby šli do kola), staraly se o občerstvení a platily muzikanty. Jen o půlnoci dopřály mužům jednu nebo dvě volenky. Ale k ránu už „ženské právo“ nevládlo a tančilo se ostošest, někdy až do bílého dne (8. - 9. hodiny ranní).

Na sv. Kateřinu dříve končívala pastva a začínalo se se stříháním ovcí. Platil rovněž zákaz práce se vším, co mělo kola - nepředlo se, nemlelo, nejezdilo s trakařem či povozem apod.

V některých obcích však měli svátek sv. Kateřiny spojený s posvícením. Byl to nejzazší termín, kdy se před adventem ještě mohlo konat. Pro tuto příležitost se oblékalo sváteční oblečení, kroj.

Na fotce je právě takový sváteční mělnický kroj, který díky daru rozšířil nedávno sbírky našeho muzea. Pochází z Mělnického Vtelna a byl používán při slavnostech kolem roku 1945.

A kdo byla sv. Kateřina? 

Kateřina Alexandrijská se po staletí řadila mezi nejoblíbenější křesťanské světce. Od 14. století patří ke skupině 14 pomocníků v nouzi. Patrně na přání Karla IV., který byl propagátorem jejího kultu, vznikla i česká legenda o sv. Kateřině. Podle ní krásná, vzdělaná, ale i pyšná Kateřina žila na přelomu 3. a 4. století a byla dcerou kyperského krále Kosta, žijícího ve vyhnanství v egyptské Alexandrii. Odmítala všechny své nápadníky, včetně syna pohanského císaře Maxencia, chtěla se vdát pouze za muže stejně urozeného, krásného a vzdělaného jako ona. Starý poustevník, kterého požádala o radu, jí prozradil, že nikdo kromě Ježíše takový není, a svým vyprávěním ji obrátil na křesťanskou víru. Kateřina víru šířila dál, podařilo se jí přivést ke křesťanství i 50 nejlepších pohanských filozofů, povolaných císařem, aby ji veřejně usvědčili z omylu. Rozzuřený Maxencius je za to nechal všechny upálit na hranici. Kateřina sama byla zajata, uvržena do žaláře a krutě mučena. Nakonec bylo sestrojeno zařízení se čtyřmi koly pobitými hřeby a noži, na kterém měla být Kateřina mučena. Na její prosebnou modlitbu, však přiletěl anděl, který bleskem nástroj rozbil. (Odtud také pochází Kateřinin atribut – rozlámané loukoťové kolo, někdy s noži či hřeby). Císař, oslněný osobností Kateřiny, ji žádal, aby se zřekla své víry a panovala s ním. Ta jej však odmítla s tím, že se zasvětila Kristu. Zhrzený císař ji nakonec nechal počátkem 4. století stít.

Kdo byla sv. Cecilie?

Svatá Cecilie pocházející z urozeného římského rodu byla od mládí horlivou křesťankou. Učila se hudbě a zpěvu, aby jejich prostřednictvím mohla chválit Boha. Přesto, že měla být provdána, zavázala se slibem věčného panenství. Svého manžela Valeriána se jí s pomocí svatého kmeta Urbana podařilo obrátit na křesťanskou víru, později na tuto víru přistoupil i Valeriánův bratr Tiburcius. Oba bratři i Cecilie sama zahynuli mučednickou smrtí. Jako urození byli sťati mečem.

Cecilie je uznávanou patronkou všech muzikantů, zpěváků, básníků, výrobců hudebních nástrojů a slepců.

A ještě Vám dlužíme odpověď na minulou hádanku:

Poznali jste motovidlo?

V minulém díle „tradic“ jsme vám dali malý domácí úkol. Jedničku si může napsat ten, kdo ve vyobrazeném předmětu poznal motovidlo, s jehož pomocí se převíjela napředená nit do přaden. Zároveň sloužilo ke změření příze, což se využilo především při prodeji přaden. Proto byla motovidla také cejchována.