České lidové svátky - online - DUŠIČKY

Říjen se kvapem nachýlil ke konci a nás čekají první listopadové dny neodmyslitelně spjaté se dvěma svátky, které jsme si zvykli vzhledem ke své posloupnosti chápat jako jeden celek.

1. 11. Svátek Všech svatých je vzpomínkovou slavností zemřelých, kteří již dosáhli věčné blaženosti, netýká se tedy všech zemřelých, jak se často uvádí. V dobách raného křesťanství se jednalo o ty, kteří zemřeli mučednickou smrtí, později i o ty, kteří se mnoha skutky zasloužili o křesťanskou víru. Svátek zavedený počátkem 7. století se původně vztahoval k datu 13. května, v 9. století byl pak přeložen na 1. listopad. Tridentský koncil jej v roce 1549 zařadil mezi hlavní svátky křesťanů.

Všem, kteří odešli z tohoto světa, je věnovaná vzpomínka 2. 11. Památka všech zesnulých (Památka všech věrně zemřelých či lidově Dušičky) byla ustanovena opatem Odilem v Cluny ve Francii v roce 998, odtud se rozšířila do dalších zemí. V římskokatolické církvi je dnem, kdy se lidé modlí za duše v očistci, za vzpomínku na všechny věrné zemřelé.

V lidové tradici v předvečer tohoto dne vycházejí duše zemřelých při večerním zvonění z očistce, vracejí se ke svým blízkým a při ranním zvonění se vracejí zpět. Proto se v domech stavěly lampy naplněné máslem (místo oleje) aby si duše mohly namazat své rány a ulevit si od utrpení. V domácnosti se odstraňovaly ostré předměty, aby se o ně dušičky neporanily a nedvojnásobily si bolest, členové rodiny se za ně večer společně pomodlili (pomáhali tak dušičkám očistit jejich hříchy) a na stole nechali zbytky od večeře.

Dodnes se po oba dny se na zesnulé vzpomíná návštěvou hřbitovů, úklidem a ozdobením hrobů kyticemi a věnci, zapálením svíčky, tichou modlitbou za spásu duší. Přičemž je nutno dodat, že zdobení hrobů květinami je poměrně mladý zvyk, hromadně rozšířený během 19. století. Ke zdobení vedle přírodních materiálů sloužily i voskové či papírové růže, umělé věnce (ty byly leckdy považovány za cennější, než „obyčejné“ živé).

A ještě douška
dnes velmi rozšířený zvyk dlabání dýni spojený s podzimem a především Halloweenem (který sám má koneckonců evropské kořeny) není v našich zemích žádnou novinkou. Mnozí ze starší generace si ještě jistě vzpomenou, jak se jako děti mezi sebou vydlabanými dýněmi se svíčkou strašili. Mnohde místo dýně k tomuto stejně dobře posloužily vydlabané velké bulvy řepy. (osobní vzpomínka)