Navigace

Obsah

České lidové svátky - online - ADVENTNÍ POSTAVY - BARBORA a LUCIE

sv. LucieA je tu advent - čas rozjímání a vánočních příprav! Tuto v časech minulých poklidnou dobu dětem zpestřovaly obchůzky několika tajemných adventních postav, z nichž většina během 20. století vymizela. O těch, co přetrvali (BARBORA - 4. 12., MIKULÁŠ - 6. 12., LUCIE 13. 12.) Vám něco prozradí naše etnografka Naďa...

Datum konání: 4. 12. 2020 - 31. 12. 2020 začátek od 09:00

Místo konání: Regionální muzeum Mělník, nám. Míru 54

Typ akce: ostatní

Organizátor: Regionální muzeum Mělník

Doba trvání: 27.6 dní

A je tu advent - čas rozjímání a vánočních příprav! Nezapomněli jste v neděli zapálit 1. svíčku na adventním věnci? Tuto v časech minulých poklidnou dobu dětem zpestřovaly obchůzky několika tajemných adventních postav, z nichž většina během 20. století vymizela. Čestnou výjimkou jsou BARBORA MIKULÁŠ.


Co nám o nich prozradí naše etnografka Naďa?

SV. LUCIE (13. 12.)

Od přelomu 19. a 20. století pomalu mizela z našich vsí obchůzka „lucek“ v předvečer svátku svaté panny Lucie, který připadá na 13. prosinec. Chození lucek mělo mnohočetné formy, čemuž odpovídalo i odlišné oblečení postav a různorodost jejich atributů.

Starší a velmi rozšířenou formou byla obchůzka lucek spojená s tím, že sv. Lucie je patronkou (ochranitelkou) přadlen. Jedna nebo dvě postavy zahalené v bílé plachtě, někdy s dlouhým „čapím nosem“ chodily po staveních a kontrolovaly přadlenám vřetýnka a přízi. Tato obchůzka se vyskytovala ve dvou modifikacích. Pro přadleny příjemnější, ale velmi výjimečnou variantou byly lucky, které pilné přadlenky pochválily za plná vřetýnka. Rozšířenější a méně příjemná forma naopak vyžadovala, aby všechny předměty používané k předení lnu byly před obchůzkou lucky ze světnice odstraněny. V opačném případě lucka hospodyni pokárala za to, že nedrží její svátek a přede. Za toto opomenutí ji pak trestala tím, že část již napředené příze pocuchala.

Mladší podobou tohoto zvyku je obchůzka lucek, které kontrolovaly čistotu domácností, neboť advent byl rovněž dobou předvánočního úklidu. Tyto lucky s sebou při obchůzce vsi nosily husí peroutku (kosinku), kterou se vymetaly saze.

V našem regionu, jmenovitě v Cítově, se ještě počátkem 20. století udržela zcela odlišná forma obchůzky. V předvečer svaté Lucie obcházelo jednotlivá stavení ve vsi šest děvčat provádějících zvláštní pantomimu. Pět děvčat bylo oblečeno do bílých šatů s bílým šátkem na hlavě, šesté představovalo kněze. První děvče chovající v náručí zabalené dítě usedlo na stoličku a hýčkalo je, druhé s hadrem a rýžovým kartáčem zakleklo a napodobovalo mytí podlahy, třetí s metlou v ruce vyhledávalo děti a nutilo je k modlení, čtvrté s košíčkem v ruce rozdávalo modlícím se dětem ovoce. Páté děvče drželo v ruce štětku a napodobovalo bílení stěn. Děvče přistrojené za kněze mezitím stálo uprostřed světnice a nesrozumitelně se modlilo z knihy, kterou mělo v ruce. Poté se děvčata odebrala do sousedního stavení. V tomto typu obchůzky lze spatřit jak symboliku předvánočního úklidu, tak nabádání k duchovní přípravě na oslavy narození Krista, tj. k úsilí o čistotu duše.

Ke svátku sv. Lucie se vztahuje rovněž lidové rčení „Svatá Lucie, noci upije“. Lucie byla chápána jako ta, která přináší po dlouhé tmě opět světlo. Ostatně její jméno je odvozené od latinského slova lux, tedy světlo. Den se však, jak víme, začíná prodlužovat až se zimním slunovratem 21. prosince. Rozpor s pranostikou lze vysvětlit její starobylostí, neboť podle všeho vznikla ještě před zavedením gregoriánského kalendáře v roce 1582. Kalendář se tehdy posunul o deset dní, aby se lépe srovnal se skutečnou situací na obloze. Ke známému rčení pak přibyl ještě dovětek „…ale dne nepřidá“.

V mnohých regionech na sebe lucka vzala podobu ošklivé ženy zahalené do hrachoviny s nožem v ruce, která chodila strašit děti, nedodržující půst. Na Podřipsku však tuto úlohu plnila specifická postava Peruchty, která navštěvovala děti mělnického okresu přímo na Štědrý den. Její obchůzkou advent pro děti končil a začaly Vánoce.


SV. BARBORA (4. 12.)

Cyklus obchůzek byl zahájen 3. prosince. V předvečer svátku svaté panny Barboryobcházely jednotlivá stavení, kde byly malé děti, „Barbory“ – někde dívky, jinde vdané ženy zahalené většinou celé v bílém. Obličej mívaly zastřený s pomocí mouky, tylového závoje či jen s pomocí vlasů spuštěných přes obličej. V rukou nosily metly a košíčky, někde držely zvoneček. Lidová tradice obsahovala v některých krajích vyprávění, že Barborky spouští na zem po provaze či žebříku svatý Petr.
Úloha Barbory byla jednoduchá, ale velmi důležitá – připomínala dětem, že již začal advent a že je tedy nejvyšší čas zamyslet se nad svým chováním. Vždyť do příchodu Mikuláše a Ježíška je ještě možné leccos napravit.
Pro poslušné děti měly Barbory připravený v košíčku malý dárek v podobě ovoce či bonbónů, neposlušným hrozily metličkou. Počet obcházejících Barbor závisel, stejně jako konkrétní úprava jejich oděvu a obličeje, na regionálních zvyklostech. Většinou byly dvě nebo tři, jinde se jich ve staveních sešlo až šest. V dnešní době většinou nahradil obchůzku Barbor zvyk dávat si za okno talíř, či punčochu, do které Barbora dětem nadělí, jsou ale u nás i lokality, kam se tato postava znovu vrátila. Třeba v Chodči - viz. foto.
Na Podřipsku rozdávaly Barbory tzv. fakulky, které prodávali tamní pekaři. Jednalo se o dřevěnou lištu 40–72 cm dlouhou a 4 cm širokou, na kterou se kladlo menší pečivo – rohlíčky, žemle, houstičky apod.


Vytvořeno: 1. 12. 2020
Poslední aktualizace: 5. 1. 2021 10:15